Deník Ignáce Šídla Slovinsko 2006

Milí Bonifanti! Vzhledem k tomu, že se naše společné turné pomalu, ale jistě chýlí ke konci, rozhodl jsem se odtajnit svůj pečlivě uschovaný a utajovaný deník. Jak jistě všichni víte, své deníky si vedu velmi poctivě důkazem je toho třeba deník z koncertního turné po Americe. Pro tentokrát jsem se rozhodl svůj deník rozčlenit do samotných kapitol, které obsahují nejzajímavější údaje o Slovinském turné.

1.Kapitola – Odjezd:

Je to zvláštní. Je sobota 20:00 h a já sedím u televize a koukám, jak Bočanová vrtí boky ve Stardance a přitom už mám dávno sbaleno a těším se, jak v neděli v 9:00 odfrčím směr Slovinsko.

Máma v předsíni s někým telefonuje (podle oslovení typuji, že se Soňou) a chytá přitom hysterák. Po té, co ve spěchu zahodí telefon do akvária a rozběhne se ke mně začne na mě řvát: „ Ignáci žádný zejtra, ale dneska!!“ ….. „Co zejtra?“ ptám se mamky …. „ODJÍŽDÍTE!!“ . Poněkud nechápavě na ni civím, ale na jednou mi to docvaklo a je mi to vcelku jedno.

Ve 21:20 mamka zavelela „ ODJEZD“. Zvedl sem se teda z gauče a vypnul „týfku“, ve které na podiu zrovna řádila Voldánová. Přesně ve 22:00 startuje naše „autobusový žihadlo“ a my vyrážíme směrem ke krásné malé zemičce, která se nazývá Slovinsko.

Když jsme se konečně v busu zabydleli rozhodl se pan sbormistr představit nám hudební a pedagogický doprovod.

Začal u Vídeňského filharmonika pana Roberta Zacha, říkám si „ Tak ten bude krutě v pohodě“. Pokračuje u pana sbormistra Vacka, který nás brilantně doprovázel na klavír, avšak pravý šok nastal, když pan sbormistr řekl jméno našeho „oblíbeného“ učitele hudební nauky Zdeňka Čermáka, to mi to začalo v hlavě dosti šrotovat až ze mě vypadlo „ No to je to poslední co mi tu chybělo, hysterickej Čermák“ a to sem ještě netušil, že bude celou cestu opakovat onu památnou větu „ Posaďte se a otočte se po směru jízdy“.

Posledního sbormistr představil pana doktora Zouvalu, zde už mé myšlení bylo mírně v koncích a v hlavě se mi objevila myšlenka, která zněla asi takto „ A do pr……“( jistě, že do prkýnka).

Po výjezdu z Pardubic se ukládáme ke spánku a první kapitola je u konce.

2. Kapitola – A jak to bylo s koncerty??:

Žili byli jednou jedni Bonifanti na koncertním turné po Slovinsku. Kde jedli, spali, zpívali a odpočívali.

Koncertů bylo celkem dvanáct, což je během pěti dnů docela nářez i na takového ostříleného sboristu jako jsem já. Není se tedy čemu divit, že první koncerty byly intonačně dosti zajímavé. Zvláště pak Carmen, která v některých místech vystřídala až sedm tónin. „A co, alespoň to bylo zajímavější“, tak tento názor panoval ve sboru ( zvláštní, že sbormistr ho s námi nezdílel ).

Další velmi zajímavou skladbou byla Truverská mše hlavně v podaní našich neodolatelných fléten. Pan filharmonik totiž zpomalil tempo třetí časti téměř o polovinu jejího původního tempa, ale ani to Vídeňákovi nestačilo a tak dával pro jistotu každý koncert vlastní podání. Zajímavé však je, že se moc neshodovalo s notovým zápisem.

I neodolatelná Tosca, která klidila bouřlivé ovace měla velmi vzestupnou tendenci. Nutno podotknout, že se opět neobešla bez zranění, ale o tom až později. Naše koncerty byly co se týče úrovně celkově velmi vzestupné a o některých koncertech bych se nebál říci, že byly výborné.

Koncertovali jsme v domovech důchodců, obrovských školách, nádherných kostelech a občas jsme se dočkali i ovací ve stoje :-D. Zkrátka koncerty byly s výborným sborem, brilantním klavírem, zpívajícím sbormistrem, vtipnými flétnami a skvělými posluchači.

3. Kapitola – Kočky, roštěnky atd…..:

Jak jsem již psal v předešlé kapitole dost často jsme koncertovali ve školách. Né vždy to bylo úplně snadné. Jindy jsem zase na školním koncertě vystřihli Kosu se školním sborem, prostě paráda.

Mě osobně na školních koncertech zaujalo ovšem úplně něco jiného a to hlavně hlášky Toma Faltejska a Radima Tyce, které ve zcenzurované verzi zněly asi následovně „ Tý jo vidíš, to je roštěnka“ nebo „Hm…to je, ale micinka“. Zajímavé na tom bylo, že já ač sem se velmi snažil, nikde v hledišti jsem žádný kus masa s omáčkou a rýží neviděl a že bych si nějakou roštěnou dal. Párkrát sem se také pokoušel najít nějakou tu kočku, leč ani to se mi nepodařilo. Tak nevím, nemá on ten Falta nějakou bludnou fantazii??

4. Kapitola – Řízky, řízky a zase řízky:

Tak asi tak bychom mohli shrnout jídelníček, který se nám dostal ve Slovinsku pod nos.

Ale to také není tak úplně pravda. Krom řízečků jsme papali také bramborovou kaši, brokolici jinak řečeno hegeš brekeš (názor poskytl Kuba Štrych), Saláty, Ovoce a spouuustu cukrovinek…

Zpět k salátu: Pan sbormistr byl jasného názoru a to, že salát je zdravý a tudíž ho do sebe musíme nacpat co nejvíc. Prozíravě pak nechodil kontrolovat po večerce pokoje, ale pan sbormistr Čermák říkal, že peřiny byly v oblasti zadního otvoru divně vypouklé a v pokojích bylo mírně nedýchatelno. Jak ale pravila jedna moudrá žena: „ Kde je smrádek, tam je také teplo“ a toho se většina kluků držela.

5. Kapitola – Mimokoncertové aktivity:

Kromě spousty koncertů jsme si také užívali programu, který pro nás připravila naše skvělá organizátorka Cvětka. Nejčastěji se jednalo o návštěvy historických budov. Jednou sem dokonce vylezl asi 5 milionů schodů na vyhlídku, kde byly tři zvony a hromady holubinců, avšak musím říci, že výhled to byl nádherný a působil velmi romanticky.

Zdaleka nejžůžovější bylo koupání. Na plavečáku jsem z dálky pozoroval, jak Michal Svoboda porazil sbormistra ve stylu, kterému já odborně říkám „Hop do hrnce“ sám sem toho moc nenaplaval, protože voda byla slaná a já z toho měl oči jak králíček s mixomatózou.

Po vykoupání následovala sprcha. Zrovna, když jsem tam vlezl ozvalo se „ Za minutu odjezd“ . Chytám megahysterák (to mám pravděpodobně po mamince) mydlím se, sprchuji se, utírám se a to všechno najednou. Ale já to co? Já to stíhám a za chvíli už sedím v buse.

6. Kapitola – Kryštof Prouza:

Píši o něm, protože je to můj velký vzor a velký kamarád. Toužím potom naučit se všem jeho dovednostem. Některé jsem si již osvojil. Odkoukal jsem od Kryštofa totiž způsob, jakým si udržuje pořádek v kufru. Ani chudák neví, že sem se po nocích plížil, abych napodobil jeho jedinečnou techniku. Naštěstí to šlo docela snadno. Další, co mě Kryštof naučil je jeho hypersonorní tón. Nic naplat Kryštof zpívá krásně a na to, abych jej napodobil bych musel nejdříve vypít panáka zelený. Možná, že bych potom zvládl i jeho ojedinělou choreošku.

7. Kapitola – Zranění:

Zranění jsme měli díky bohu jenom dvě a to nohu Jakuba Štrycha a Toscou zdemolované prsty Ondry Zacha. Pan sbormistr mu je totiž v zápalu hry na „ Dlakovlka“( název poskytnul Kryštof) trošku přišlápl. Vyvodil jsem z toho tudíž prsty zachraňující radu : Strč prst skrz krk také není zrovna nejlepší řešení , ale je to rozhodně jistější než strč prst pod sbormistra.

8. Kapitola – Závěrečný koncert:

Byl plný předem nacvičených naschválností na pana sbormistra. První bylo pozvání na víno (viz text Tosky) od pana Zacha.

Další byly přehozené části Truvérské….Hergot!! Na to jsem nějak zapomněl a než jsem se z to ho vzpamatoval byl jsem asi o tři sloky pozadu a tak jsem se nepokoušel kluky ani dohnat. Nasadil jsem tedy americký úsměv a celou situaci tak zachránil.

Závěrem se ještě vyměnila sóla v koledách a pan sbormistr si vystřihl menší kolednické sólo.

Závěr:

Koncertní turné po Slovinsku bylo krátké, ale za to hodně intenzivní. Naučil jsem se opravdu zpívat sám za sebe a poznal jsem i kluky, které pro mě do té doby byli velkou neznámou.

Zkrátka super díky za pozornost váš nezbedný

Ignác

Autor článku: Ignác Šídlo ()
Zdroj: archív sboru (www.bonifantes.cz)
HTTP článku: http://misek.sbor.cz/detail_clanek.php?id=2219
Datum vydání: 2006-12-10