Letos si královéhradecké publikum mohlo vychutnat Figara, naivní Rosinu, Almavivu, staříka Bartola a hlavně na slavnou árii Figaro sem, Figaro tam, kterou mnozí pro chytlavou melodii přisuzují Mozartově opeře Figarova svatba. Jejím autorem je však další hudební génius Gioacchino Rossini a pochází z jeho nejúspěšnější opery Lazebník sevillský.
K jejímu nastudování hradecké těleso přizvalo členy společnosti Opera Viva z Kalifornie, komedianty stvárnilo východočeské těleso Královéhradecký mužský sbor & BONIFANTES se sbormistrem Janem Míškem. Po předešlém účinkování Bonifantů v Rakousku v operách Tosca a Carmen je to již třetí inscenace, které se Míšek se svými sbory účastní. Řízení opery se ujal Američan Brian Asher Alhadeff, který v Hradci pod širým nebem už loni řídil Pucciniho Bohému.
"Rossini byl za svého života považován za znamenitého a vtipného společníka. Jeho hudba v této roli s přehledem obstojí dodnes. Skladatel rád a s úspěchem vodil své bližní za nos, střílel si ze všeho možného včetně italské opery, sebe sama i z obecenstva a stal se tak vděčnou ústřední figurou různých historek. Znát se s Rossinim patřilo za života skladatele k dobrému tónu, stejně jako dnes patří k dobrému tónu ukázat se na operním představení," říká dramaturg orchestru Marek Hrubecký.
Rossiniho melodie si lidé pískali na ulicích jako největší hity, i když se mu často předhazovalo, že se podřizuje dobovému vkusu a požadavkům zpěváků, což prý vede k prázdné pěvecké virtuozitě.
Za jednoho z viníků rossiniovské manýry byla označována Rossiniho o sedm let starší první manželka, zpěvačka Isabella Colbran. "Zdobené party prý měly zastřít nedostatky, které se s přibývajícími lety v technice Colbranové objevovaly. Skladatel se však ani tak nepodřizoval diktátu pěvců, spíše bylo jeho melodické myšlení od ozdobování základní melodické linky neodmyslitelné. Rossini také nepsal jen pro svou manželku. Rosina z Lazebníka sevillského patří k nejkrásnějším rolím pro zřídka se vyskytující hlas koloraturní mezzosoprán s altovým zabarvením," říká Hrubecký.
Rossini prý dokázal napsat árii, než se mu uvařila rýže, a do svých oper vkládal jako všichni ostatní italští operní skladatelé takzvané zmrzlinové árie - jednoduchá čísla "pro secondu donu", během kterých si posluchači dopřávali nejoblíbenější italský moučník - zmrzlinu.