"Zpívali jsme v koncertních sálech, školách i v kostelech. Největší zážitek máme ale z úplně jiného místa. Absolvovali jsme takový misionářský koncert v útulku pro bezdomovce v nejchudší části Saint Louis, v Sunshine Ministries. Místní se do téhle části města bojí chodit a my, když jsme přišli na koncert, pochopili jsme proč. V místnosti bylo asi padesát dvoumetrových černochů, chlapů jako hora. Ovšem atmosféru, jakou dokázali vytvořit, jsme v životě nezažili. Plakali, tleskali, jásali, zpívali s námi. To byla opravdu nádhera," vzpomíná sbormistr mužského sboru Jan Míšek.
Kdo v Americe ujde třicet kroků, je cestovatel a turista
Do Ameriky dorazilo z Pardubic jednadvacet pěvců, basistů a altů. Nejmladšímu z nich ještě nebylo čtrnáct.
"Drtivá většina z nich nikdy za Atlantickým oceánem nebyla. Bylo to pro ně něco neuvěřitelného," říká Míšek, který se do Ameriky vydal už potřetí. "Úžasné bylo, že jsme bydleli v rodinách obyčejných Američanů, takže jsme poznali jejich život takový, jaký je. Pro některé z našich členů to možná byl trochu šok," přiznává Míšek.
Co české zpěváky nejvíc překvapilo? "Především to, jak velká část z nich jsou věřící," lakonicky míní Míšek. "A pochopitelně také to, že kdo ujde pěšky více jak třicet kroků, je považován za cestovatele a turistu," rýpne si sbormistr. Základnou a dočasným domovem se pro pardubické sboristy stalo město Saint Louis. Odtud vyráželi koncertovat po obou březích řeky Mississippi, do států Illinois a Missouri.
"Na konci turné nám vybyly dva dny, které jsme chtěli strávit v Chicagu a na břehu jezera Michigan. V Americe jsem několikrát byl, ale Chicago byl pro nás všechny obrovský zážitek," nešetří chválou nad výsadní půdou mafiána Al Caponeho sbormistr Bonifantes. Skupinku Čechů uchvátil pohled na centrum plné mrakodrapů. "Těžko lze popsat, jak nám bylo, když jsme vyjeli do výšky čtyř set metrů, na vyhlídku z mrakodrapu Sears Tower. Říct překrásné je pořád málo," popisuje svoje zážitky z návštěvy mrakodrapu, který ještě nedávno býval nejvyšší na světě, Jan Míšek.
V Chicagu je pořád cítit atmosféra Al Caponeho
Protože tentokrát do Ameriky přijela většinou dospělá část sboru, mohli téměř všichni vyrazit na prohlídku nočního Chicaga.
"Kdysi vládnul městu Al Capone a já měl pořád pocit, že se to tam v atmosféře vznáší. Přiznám se, že sám bych se do nočního Chicaga nevydal, ale s tolika chlapy za zády se nebylo čeho bát," usmívá se Míšek. Noční Chicago nebyla jediná nástraha, se kterou se musel pardubický sbor vypořádat. Oblast států Missouri a Illinois, kde se sbor většinu času pohyboval, totiž patří do pásma častých tornád.
"Bylo to neuvěřitelné, Tři míle od místa, kde jsme pobývali, zuřilo tornádo, které zabilo tři lidi. My jsme se o tom naštěstí dověděli o den později z televize," kroutí hlavou Míšek.
Baseball se v Americe sleduje i v kostele
Ačkoliv mělo turné v Americe úspěch a Míšek hrdě tvrdí, že díky němu se pardubickému sboru otevřely ve Státech dveře dokořán, museli pěvci bojovat po celou dobu se zrádným nepřítelem. Baseballem. "Přijeli jsme do Ameriky shodou okolností v době, kdy se do finále Světové série probojoval tým Saint Louis Cardinals. Celé město žilo baseballem, snad i na mši, kde jsme zpívali, sledovali všichni výsledky," krčí rameny sbormistr. "Nakazili jsme se a celou dobu finále sledovali. Zrovna když jsme měli jedno z vystoupení, dostali ovšem "Kardinálové" poslední ránu z milosti. Čtyřikrát za sebou prohráli, a skončili tak dosud neviděným debaklem," dodává Míšek s tím, že za rok se sbor do Ameriky vydá nanovo.