Na mimořádném koncertě Filharmonie Hradec Králové konaném v kostele Božského Srdce Páně na Pražském předměstí zazněla opravdová hudební lahůdka - Requiem britského skladatele Andrewa Lloyd Webbera.
Tvorba tohoto světově proslulého skladatele tkví převážně v oblasti muzikálové, kde dosáhl výrazných úspěchů a některá jeho díla se stala přímo evergreeny, např. Jesus Christ Superstar, Cats, Evita, The Phantom of the Opera a řada dalších. Rekviem stojí poněkud stranou tohoto proudu, ale ne zase úplně. Webber jej začal psát v roce 1982 po smrti svého otce, k uctění jeho památky. Co se týče hudební formy, drží se důsledně liturgie, ovšem rytmika i melodika vychází a do značné míry z tvorby muzikálové. Odpovídá tomu nejen obsazení orchestru a jeho sazba, ale i volba sólistů – chlapeckého sopránu, vysokého ženského hlasu a tenoru. Světová premiéra této skladby se konala 24. února 1985 v St. Thomas Episcopal Church v New Yorku s hvězdným obsazením sólových partů, které přednesli Sarah Brightmanová, tehdejší Webberova manželka a Placido Domingo. O dva měsíce později se konala její premiéra v Anglii ve Westminster Abbey v Londýně s týmiž sólisty, kde byla zároveň pořízena televizní a CD nahrávka.
Provedení Lloyd Webberova Requiem patří bezesporu k nejzajímavějším koncertům letošní sezóny hradecké Filharmonie. Jeho nastudování se ujala dirigentka Miriam Němcová, která má s prováděním oratorních děl velké zkušenosti. Její pojetí vycházelo z autorova záměru, nicméně v některých
místech upřednostnila rytmickou stránku před výrazovou a zvukovou, což poněkud
upozadilo pěveckou složku. Orchestr na její gesta reagoval živě, pozoruhodné
výkony podala skupina bicích nástrojů i nástroje dechové sekce.
Sólové party byly svěřeny našim předním pěvcům, sopranistce Yvettě Tannenbergerové a tenoristovi Tomáši Černému, držiteli ceny Thálie za rok 2000. Zvláště Tannenbergerová přednesla všechna svá sóla procítěně a
s upřímným zápalem, její vysoký nosný soprán s nádhernou výslovností se linul celým prostorem, především v částech „Recordare“, „Offertorium“ a „Pie Jesu“. Rovněž Tomáš Černý odzpíval svůj part spontánně a s lehkostí. Překvapením pro posluchače byl zajisté výkon chlapeckého sólisty, člena nedávno vzniklého pardubického chlapeckého sboru Bonifantes, který se s intonační a rytmickou přesností zhostil náročného dětského sóla. Sborový part přednesl Filharmonický sbor Hradec Králové. Jedná se o pěvecké těleso složené z několika hradeckých sborů (Kantiléna, Vokální harmonie, Královéhradecký mužský sbor a část Královéhradeckého smíšeného sboru), které spojily své síly k provedení tohoto výjimečného díla. Sbormistr Jan Míšek nastudoval se sbory party opravdu pečlivě, takže výsledný zvuk a přednes tohoto „nesourodého“ tělesa byl přesvědčivý.
Mírné technické nedostatky by se daly vytknout ženské části sboru, která
se občas potýkala s problémy ve vysoce položených a exponovaných partiích,
zato mužská složka podala výkon bezvadný. Jejich maximální síla vyznívala
pokaždé kultivovaně (zvláště v „Rex tremendae“), čímž opět potvrdili, že ne náhodou jsou řazeni ve svém oboru k nejlepším. Jako celek se však sbor v některých dynamičtějších místech doslova ztrácel za mohutnou zvukovou masou orchestru, např. v částech „Hosana“ a „Lux aeterna“, což bylo možné do jisté míry přičíst i ne příliš vhodné akustice kostela (s velkým dozvukem), ale také dirigentce, která v některých místech dovolila orchestru zapomenout na jeho doprovodnou funkci.
Nutno ovšem přiznat, že i přes tyto drobné nedostatky byl jejich výkon ve srovnání s výkonem sborů účinkujících na posledním abonentním koncertě
hradecké Filharmonie přímo profesionálním a opravdovým balzámem na duši.
Posluchači, ať už byli mezi nimi příznivci Lloyd Webbera, sborového zpěvu či duchovní hudby samotné, odcházeli z koncertu potěšeni a příjemně naladěni.
Verze pro tisk
