Celovečerní koncert spojuje několik hudebních žánrů. Vedle symfonického orchestru se na něm představí rocková sekce, sóloví zpěváci, smíšený sbor. Zazní netradiční nástroje jako například didjeridu.
Jazzového vokálního partu se ujala přední česká jazzová zpěvačka Jana Koubková. Ona je též spolu se skladatelem autorkou názvu celého večera Apel svědomí. Projekt se totiž vedle spojování netradičních hudebních prostředků s těmi tradičními dotýká závažné roviny smyslu lidského života a jeho směřování. Vybízí k návratu k základním etickým a filozofickým hodnotám. Je jakýmsi výkřikem volajícího: Vysvoboď nás, Pane! Zároveň je hledáním smíru a naděje.
Vladimíra Wimmera jsme se zeptali, co ho vedlo k tomuto hudebnímu vyjádření.
"Pokusil jsem se zachytit pocity hudebních tvůrců z přelomu 20. a 21. století, které přerůstají v hudebními prostředky vyjádřený Apel. Celý projekt je založen na myšlence, že člověk, který je obklopen ušlechtilostí a krásou, vstřebává tyto hodnoty do svého nitra. Ty pak následně ovlivňují jeho životní postoje a vztahy. Minulé století bylo velmi rozporuplné a jak už to většinou bývá, věci svým charakterem záporné se vždy šíří snadněji. Proto jsem se rozhodl nebýt pasivní a vyslovit se jasně pro zachování základní hodnotové hierarchie, která tvoří páteř celého uměleckého tvaru. "Apel svědomí" vznikal 12 let a tvoří jej čtyři programní skladby."
Co je jejich obsahem?
"První částí projektu je vlastně koncert pro rockovou kytaru a symfonický orchestr s názvem "Ať...". Chtěl jsem zde vyjádřit svůj osobní pocit z doby před rokem 1989 i po něm, kdy jsme ještě plni totality vítali první svobodné volby, a z následného strachu ze svobody. Zároveň jde o naplnění pokračování záhadného názvu "Ať..."(mír dál zůstává s touto krajinou). Návrat do této doby zřejmě pro mnohé z nás nebude jednoduchý, i když jsem se snažil neromantickými prostředky vyjádřit potenciální optimismus každého z nás.
Druhá část nese název "Peníze nebo život". Je to úsloví známé z "bondyovek", o "bondyovku" se zde ale nejedná. Původní inspirací mi totiž byl Moliérův Lakomec obzvláště pak scéna, kdy Harpagon nemůže spát a stále počítá své penízky zlaté, kulaťoučké. Kolik asi Harpagonů žije dnes mezi námi? Z krátkých zvukových vzorků: dopadů mincí, měšců, šustění papírových peněz a zvuků kasy jsem vytvořil plochu hudební základ, magnetofonový pás, nad nímž se odvíjí pěvecké kreace jazzové zpěvačky Jany Koubkové. Jakýsi morální protipól tvoří Senecovy sentence: Kdo je bohatý? Kdo po ničem netouží. Kdo je chudý? Lakomec. atd. Tyto sentence zpívají dva sólové soprány a dva sólové basy. Bylo by pro mne velikým zadostiučiněním, kdyby posluchači měli chuť zvolat po poslechu mé skladby Život!
Třetí část Apel je ústřední výzvou projektu. Život! Ale jaký? Kam směřující... Vstup do nového tisíciletí nám nabízí možnost k ohlédnutí, k navrácení se zpět k tomu nejhodnotnějšímu, co je v nás. Na cestě poznání si každý musí projít dantovskou bránou pekelnou, aby pak mohl stoupat vzhůru a tiše šeptat "Vysvoboď nás, Pane". Proto apeluji!"
V poslední části se názvem odvoláváte na "Věk vodnáře"...
"Počátek epochy vodnáře spadá do 20. let minulého století a kulminuje v roce 2012. Tato závěrečná skladba myšlenkově navazuje na předcházející Apel. Duchovní osvobození zde nabývá nové meditativní dimenze a mělo by každého z nás vést k očistné katarzi a usmíření."
Tento projekt vyžaduje jistě pestrý ansámbl účinkujících. Můžete prozradit některá jejich jména?
"Kromě Jany Koubkové, symfonického orchestru a předního českého varhaníka Aleše Bárty, pěveckého sboru, chlapeckého sóla z pardubických Bonifantes vystoupí i rockoví hráči elektrickou kytaru hraje vynikající Ivo Bohuslávek a Ondřej Sobotka, na didjeridu Ondřej Smeykal, klávesy Jaroslav Slepička, baskytara Ondřej Suldovský a další."