V první třetině večera věnované převážně české hudbě devatenáctého století zaznělo nejprve ryze polyfonní Ascendit Deus Jacoba Galluse, následované téměř populárním Smetanovým Věnem, podaným moderně, bez zbytečného patosu. Janáčkovo Veni sancte znamenalo harmonickou obtížnost, stejně jako jarně optimistická Skřivánkovi a potemnělá Když jsme se loučili od sborového klasika Josefa Bohuslava Foerstera.
Suchoňovo Ráno v horách, náročná třídílná kompozice se zvukomalebným středem, s plným zvukem mužského sboru i ozvěnami horských strání, představilo jednu ze soutěžních skladeb, s nimiž se mužský sbor zúčastní červencové 1. sborové Olympiádě v rakouském Linci. Kvalifikace přímo do druhého kola je výsledkem úspěchů na Mendelssohnově soutěži v Pohlheimu.
Druhou část večera naplnil svým prvním mimopardubickým vystoupením Chlapecký sbor Bonifantes za Klavírního doprovodu Pavla Čapka.
Sbormistr Míšek vzal tímto odvážně na sebe náročný úkol, protože dovést tak malé zpěváky ke sborové dokonalosti nebude jistě jednoduché a ani příliš rychlé. Ale předvedený začátek byl slibný.
Poslední třetina večera se nesla ve znamení světové hudby dvacátého století, vesměs na latinské texty. Pro zvolené skladby byla charakteristická vysoká technická i výrazová náročnost - vzpomeňme například rytmicky zajímavého a temperamentního Joszefa Karaie, či brilantního Carla Orffa.
Královéhradecký mužský sbor s Janem Míškem v čele zazpíval osobitě, procítěně, až s civilní přirozeností a hlasovou vyrovnaností.
Již rozevřené rozmístění na pódiu kladlo vysoké nároky na jednotlivé členy sboru. Pečlivá práce s dynamikou, jistota a elegantní výraz se již stávají samozřejmostí.
Dva přídavky, žertovný s růžemi a Miškinisovo Ave Regina, byly jen logickým vyvrcholením zdařilého aprílového koncertu, na němž každému vnímavému posluchači muselo zjihnout srdce.
Aprílový koncert: Česká a světová sborová tvorba 19. a začátku 20. století, Královéhradecký mužský sbor, Chlapecký sbor Bonifantes, sbormistr Jan Míšek, velký sál Adalbertina Hradec Králové, 8. dubna 2000
Autor: JIŘÍ VANÍČEK, autor je spolupracovníkem redakce
Verze pro tisk
