Hudební slavnosti uzavřelo dílo tvůrce slavných muzikálů. V neděli skončil další ročník hudebních slavností ve východočeské Poličce „Martinů Fest 2002“, konající se k poctě zdejšího věhlasného rodáka. Přestože tradiční místo konání, tedy Tylovo divadlo, prochází dlouhodobou náročnou rekonstrukcí, takže jednotlivé programy bylo nutno umístit do alternativních prostor, dramaturgická profilace letošního ročníku nabídla různorodý a hodnotný program rozličných žánrů.
K dominantám patřilo hostování houslisty Ivana Štrause, Stamicova kvarteta
a harfenistky Kateřiny Englichové, i když ani ostatní účinkující ve svých
programech nezklamali. Za vrcholnou záležitost lze považovat nedělní podvečerní
vystoupení sopranistky Yvetty Tannenbergerové a tenoristy Tomáše Černého
za doprovodu Filharmonie Hradec králové (FHK) a královéhradeckého
Filharmonického sboru v místech, kde se skladatel Bohuslav Martinů v roce
1890 ve věžní světničce narodil.
Úvod nedělního soirée patřil hudbě významného poličského rodáka. Přiznejme však, že královéhradečtí filharmonici pod taktovkou své stálé hostující dirigentky Miriam Němcové ani tentokrát nepodali výkon, jaký známe z jejich vystupování pod vedením například někdejšího šéfa FHK Františka Vajnara. Němcová nejenže nezřídka nevnímala akustické specifikum interiéru, ale ani její celková koncepce ve svitě ze známého baletu Špalíček nenesla znaky kvalitní přípravy a hlubšího pochopení díla, tudíž souznění s ním. Nadto nedůsledná dynamická proporcionalita
jednotlivých orchestrálních sekcí potlačila (pomineme-li například nedostatky v rytmické přesnosti aj.) osobitost hudby, spočívající v nápadité melodice. Zdařileji si těleso vedlo při provedení Requiem od známého muzikálového skladatele Andrewa Lloyda Webbera. Skladba z roku 1984 je známa především díky
části Agnus Dei, neboť známé Pie Jesu zpívá Lucie Bílá jako hudebně
vykleštěný, posluchačsky však působivý hit. Ovšem podání známé operní
sopranistky Yvetty Tannenbergové, která se již dávno stala hvězdnou stálicí
nejen pražského Národního divadla či Státní opery, ale i operních
divadel v Brně, Ostravě a jinde, nabídlo výrazné interpretační hodnoty,
podtržené ještě niterným přístupem k celému dílu.
Hodnotný výkon odvedl také sólista Tomáš Černý, i když v jeho pěveckých výškách leckdy chyběl zřetelnější tenorový svit. Příjemným překvapením se stalo hostování královéhradeckého smíšeného sboru, který se sbormistrem Janem Míškem poskytl kreaci srovnatelnou i s metropolitními sborovými koncertními výkony. Dodejme pro úplnost, že Míšek tu spojil tři menší královéhradecké ansámbly, avšak celek vyzněl v jednotné symbióze přesvědčivě, takže dirigentka Němcová už jenom jednotlivé zvukové aparáty bez větších problémů propojila v celistvou strukturu. Podvečer dodal poličskému hudebnímu festivalu i přes některé zmíněné nedostatky patřičný lesk; lze jen věřit, že také další ročníky zdejšího festivalu Martinů Fest přinesou obdobné zřetelné hodnoty.
Verze pro tisk
